Historie skupiny Minimax se začala psát v roce 1981, kdy se na gymnáziu potkávají Mirek Sobek a Pavel Bartas. Slovo dalo slovo, začali se shánět nástroje a spoluhráči. Těmi se nakonec stávají Dáša Suchomelová, Jarda Vaňous a Pavel Štarman. Nastává období nekonečného zkoušení a nacvičování v té době hodně známých skladeb (Olympic, Schelinger, Katapult, Turbo, Judas Priest, Smokie atd.). Pavel Štarman se následně věnuje pouze zpěvu a novým baskytaristou se stává Slávek Hyksa. První problém, kterým bylo najít vhodného zřizovatele, byl záhy vyřešen a skupina hrála pod sdružením dobrovolných hasičů v České Třebové. Druhý problém - přehrávky před komisí (pro dnešní mladé hudebníky pojem ze světa sci-fi) - se také úspěšně zvládl, a tak Minimax mohl vyrazit hrát na první zábavy v České Třebové a okolí. V průběhu existence skupiny s Minimaxem krátce hrál i na postu druhého kytaristy Jindra Paukrt a delší dobu byl členem i saxofonista Jirka Zeman. Ve výčtu spolupracovníků nesmíme opomenout mistra zvuku - Mirka „Mechanika“ Váněho.  Během 6ti let existence Minimaxu skupina hrála snad ve všech sálech, které se v České Třebové a okolí nacházely. K zániku skupiny v roce 1987 nakonec přispěly klasické problémy té doby jako nástup některých členů na vojenskou základní službu, studium a příprava na budoucí zaměstnání jiných a tak trochu i „ponorková nemoc“. Někteří z muzikantů pak pokračují v jiných skupinách a někteří pověsili hudbu na pověstný hřebík.

     Ovšem touha po hraní je veliká, a tak si v roce 2014 Pavel Bartas opět kupuje bicí soupravu a zkouší přemluvit bývalé spoluhráče k obnovení Minimaxu. Slávek Hyksa je zaneprázdněn hraním s Betl Bandem, ale po určité době nabídku přijímá Mirek Sobek společně se svojí ženou Dášou. Záhy je vyřešen i post baskytaristy, kterým se stává Slávkův syn Lukáš Hyksa. A opět nastává kolotoč zkoušení, aby se v roce 2015 (tedy 28 let po svém rozpadu) Minimax ukázal v plné síle.